Pod korunami stromových kapradin

Porosty stromovitých kapradin evokují obrazy Zdeňka Buriana, na nichž je druhohorní močálovitý “prales” věrně zachycen. Kapradiny najdeme všude, což je pro starobylou skupinu rostlin poněkud zvláštní. Podle zákonitostí by se měly “zakonzervovat” ve svém dlouhém vývoji a během změněných podmínek už neměly mít možnost se přizpůsobit. A jak známo, kdo se nepřizpůsobil, vyhynul.

Když terénem kráčel Puertasaurus reuili, jeden z největších druhů dinosaurů, jehož kdy Země hostila, chvěla se země a třásly listy kapradin. Aby ne, jeho odhadovaná váha se blížila sto tunám a tělo takové hmotnosti už něco spořádalo. Dinosauři vymřeli, respektive jedna jejich část se transformovala v ptáky, ale kapradiny, které jim dělaly druhohorní společnost, přežily. Co vlastně víme o stromových kapradinách?

Jak stará je starobylost?

Porosty stromovitých kapradin evokují obrazy Zdeňka Buriana, na nichž je druhohorní močálovitý “prales” věrně zachycen. Kapradiny najdeme všude, což je pro starobylou skupinu rostlin poněkud zvláštní. Podle zákonitostí by se měly “zakonzervovat” ve svém dlouhém vývoji a během změněných podmínek už neměly mít možnost se přizpůsobit. A jak známo, kdo se nepřizpůsobil, vyhynul. To není jen otázka dinosaurů, ale desítek milionů druhů celé plejády nejrůznějších skupin, od trilobitů až po mamuty. Nebo třeba v bažinách přežívající psaronie – většině lidí neznámé vyhynulé a později v uhlí přeměněné stromové kapradiny pocházející z karbonu.

Zdá se, že konec prvohor (v období nazývaném perm), kdy nastávalo na planetě celkově sušší klima, zastihl kapradiny nikoli ve stavu tak přespecializovaném, aby se nemohly přejinačit,” píše botanik Miroslav Studnička ve své publikaci věnované kapradinám. Svou pointu má i objev stromovité kapradiny druhu Alsophila spinulosa v čínské provincii Henan, jež je proslulá fosilními nálezy dinosauřích pozůstatků. Dnešních zhruba 10 000 druhů kapradin má skutečně přímé předky rostoucí už před 300 miliony lety, tedy ještě před tím, než se “strašní plazi”, jak zní překlad slova dinosaurus, objevili na scéně. Mezi dnes žijící, leč vývojově nejstarší kapradiny patří zástupci čeledí Matoniaceae (která je dnes považována za nejstarší, a tedy i nejprimitivnější kapradiny) a Dipteridaceae, přežívající v nepříliš rozsáhlých oblastech Indomalajsie.

 

Naši dinosauři

Česko druhohor se slunilo horkými paprsky tropického slunce, a tak není divu, že pozůstatky stromových kapradin nacházejí paleontologové a paleobotanici i na našem území. Důkazem pevným jako kámen je zkamenělina křídové stromové kapradiny rodu Tempskya nalezená u Nového Strašecí.
Stopa dinosaura nalezená v Botanické zahradě hlavního města Prahy, patřící dinosaurovi rodu Anomoepus, je zhruba stejného stáří. Při troše fantazie si můžeme představit, kterak býložravý “Anomoep” přežvykuje stromovité kapradiny v místech, jimiž dnes vede česko-polská hranice.

Kde je najdeme

Na stromové kapradiny lze narazit takřka leckde v tropech. Stačí příhodné ekologické podmínky a najdeme je od Brazílie a Mexika po Nový Zéland, od Madagaskaru přes Afriku až po Indii, Japonsko či Novou Kaledonii. Existují historické fotografie dvacetimetrových kapradin z Jávy, ale našinec si může udělat vlastní portrét třeba z pražské botanické zahrady v Troji. Hájovnice Alsophila latebrosa (u nás k vidění např. v botanické zahradě v Liberci) je místně v Asii považována za plevel, neboť se dokáže úspěšně uchytit v plantážích, což místní nevidí zrovna rádi.

Jak vidno, s rostlinami dinosauřího dávnověku se stále ještě můžeme na cestách potkat. Není důležité, že nerozeznáme jednotlivé druhy, to nechme odborníkům. Stačí se kochat atmosférou cesty do pravěku.